Židé
Jeruzalém: Nejsvětější místo planety s nádechem terorismu (1. díl)
Historický, i s moderní tváří. Bohatý, i na hranici chudoby. Posvátný, i bez vyznání. Takový je Jeruzalém. Místo impozantních památek, osobitých obyvatel, i ve vzduchu permanentně visícího konfliktu. Místo nejdůležitějších náboženských kultur – judaismu, islámu i křesťanství. Místo věřící, místo nejsvětější.
Do Jeruzaléma nejvíce Čechů cestuje z Egypta, kde tráví svou dovolenou u moře. Na celodenní výlet do hlavního města Svaté země, jak se Izraeli přezdívá, se nejčastěji jezdí z egyptské Taby, Dahabu a Sharm el Sheiku. Je možné do Jeruzaléma zavítat i z letoviska Hurghada, ovšem vzhledem k větší vzdálenosti pouze letecky. Na cestu se vyráží v pozdních nočních či brzkých ranních hodinách. Zážitkem nevšedním bývá už přechod přes egyptsko-izraelské hranice.
Především se připravte na velmi důkladnou osobní kontrolu. Celníci ve snaze odhalit sebeskrytější důkaz o páchání terorismu neváhají otevřít i pytlík od brambůrek a rozebrat mobilní telefon na všechny myslitelné součástky. Pokud budete působit jinak – nebezpečně – bez skrupulí vás podrobí testu na výbušniny a budou hodinu vyslýchat, skví-li se vám v cestovním pase razítko ze Sýrie. Vypadáte-li mírumilovně, máte napůl vyhráno. Zbývá vám jen přiznat, co se chystáte v Izraeli páchat, jak dlouho tam strávíte a kdo jede s vámi. První okamžiky na hranicích vás nenechají na pochybách, že vstupujete na území, kde je kulomet stejně běžný, jako osobní automobil.
Stát Izrael získal svou nezávislost teprve před dvaašedesáti lety, a přesto je, co se týče technických vymožeností, v lecčems napřed. Řekli byste například o komunikátoru ICQ, že pochází odsud? Máte pravdu. Stejný původ mají i procesory Intel nebo USB. Izrael investuje do vědy a výzkumu obrovské prostředky. Turisté si ovšem z Izraele a Jeruzaléma odvážejí úplně jiné předměty, než nejnovější výkřiky techniky. Vedle všudypřítomných plyšových velbloudů, jarmulek a náboženských ikon, je to především kosmetika z Mrtvého moře, růžence všech velikostí a klasické arabské suvenýry, jako jsou koberce, vodní dýmky a turecký med. Oficiální měnou jsou šekely, ovšem bez problémů tu udáte i dolary a eura.
Jeruzalém je poutním místem věřících celého světa. Přestože se v něm snoubí nejvýznamnější náboženství planety – odvěcí rivalové židé, muslimové a křesťané – uvnitř města k výraznějším útokům naštěstí nedochází. Všichni si dobře uvědomují posvátnost své mekky a boží oko bdící nad ní. Největší populační zastoupení zde mají židé. Ti ortodoxní – charedim, kteří jsou absolutně zavázáni tradičnímu judaismu, jsou rozpoznatelní na první pohled. Většinou jsou oděni do černého pláště a klobouku a na skráních se jim houpají zkroucené lokny vlasů. Žijí v uzavřených komunitách, kde je jediným smyslem života rodina a víra. Potkáte je na každém kroku, nejvíce u jedné z nejznámějších památek starého města Zdi nářků. O ní si povíme za týden ve druhé části reportáže.
Osvětim: Město duchů. Foto uvnitř!
Na světě je jen málo míst, která nahánějí strach a při jejichž návštěvě běhá mráz po zádech. Přesto existují, aby nám nedovolila zapomenout na prožité hrůzy našich předků. Existují, aby nám poskytla možnost poučit se z fatálních chyb a neopakovat tragickou historii. Právě takovým mementem mori je koncentrační tábor v polské Osvětimi.
V optimistickém slunečním svitu lze jen stěží uvěřit, že se v Osvětimi před více než šedesáti lety odehrávalo krveprolití ad absurdum. Na první pohled kmenový tábor Auschwitz I připomíná obyčejné opuštěné městečko se spoustou stromů a s čistými ulicemi. Pod střechami bývalých cel se však skrývají důkazy masového vyhlazování a likvidace nevinných obětí. Zvlášť otřesně působí zabavený a roztříděný majetek vězňů – hromady brýlí, štětek na holení, kufrů či umělých protéz. Šokující je pohled na místnost zaplněnou lidskými vlasy, jež byly osvětimským vězňům odstřihávány a prodávány k výrobě látek. Zde je pouze zlomek celého množství. Avšak tento zlomek skýtá vlasovou pokrývku neuvěřitelných 50 tisíců obětí.
Vězeňské cely jen pro otrlé
Návštěvníkům se v hlavním pracovním táboře otevírá možnost nahlédnout i do ubikací a vězeňských cel. Dřevěné palandy, na nichž se musely tísnit stovky vězňů často bez sebemenší přikrývky, jsou téměř ničím proti celám o velikosti 90×90 cm, kde muselo být po nocích namačkáno 4-5 vězňů. Trest nuceného spaní ve stoje s minimálním přísunem kyslíku byl příčinou vysoké úmrtnosti. Trestání vězňů probíhalo na každodenním pořádku. Často nemělo žádný objektivní důvod a bylo mimořádně brutální. Trestalo se za pomalou práci, za pomáhání spoluvězňům nebo prostě jen z rozmaru příslušníků SS. Vězni složení z Židů, Romů, homosexuálů aj. byli nuceni vykonávat těžkou fyzickou práci s nedostatečným přídělem potravy. Vyčerpaní a na kost vyhublí často nezvládali přehnané požadavky esesmanů a byli na to konto biti. Ranami holí, bičem, častokrát nekompromisně zastřeleni.
Krematorium I jako autentický důkaz masového vyhlazování
V hlavním táboře Auschwitz I se dochovala plynová komora a první krematorium, které SS nestihli před osvobozením tábora zlikvidovat. Ponurá oprýskaná místnost, kde byli vězni po několika stovkách soustavně vyvražďováni kyanovodíkem, působí klaustrofobickým stísňujícím dojmem. Omračující autentičnost pecí krematoria je jen střípkem mozaiky hrůzy a strachu, které panovaly mezi osvětimskými ostnatými dráty. O to zarážející je reprodukce zážitku osvětimského průvodce. Přestože má muzeum Osvětim obrovskou návštěvnost, řada návštěvníků nebere auschwitzského genia loci dostatečně vážně. Jak jinak si vysvětlit cynismus italských turistů, kteří své dvouleté dítko naaranžují do pece a fotografují si ho?
Auschwitz II – Birkenau: Továrna na smrt
Opravdové hrůzy vyhlazování evropských Židů prožívali vězni v sousedním táboře Auschwitz II – Birkenau. Opuštěnost tábora jako by ještě umocňovala opar tragédie a děsu, který se vznáší nad rozlehlým areálem. Životní podmínky, jež panovaly v hlavním táboře Auschwitz I, byly oproti podmínkám panujícím zde, neuvěřitelným luxusem. Vězni byli nuceni živořit a umírat v koňských stájích, mezi stovkami spolubydlících, stovkami vší a krys a s návdavkem nesnesitelného zápachu, zimy a hladu. Transporty statisíců Židů, které vlak vysadil přímo před plynovými komorami, neměly (bohužel nebo bohudík?) možnost zažít nelidské táborové podmínky. V souvislosti se způsobem smrti Židů z transportů se tak rve na jazyk slovní spojení milosrdná smrt. Takové hodnocení by ovšem bylo velmi neadekvátní a velmi cynické k minimálně miliónu obětí, které v Osvětimi našly svoji smrt.
Současnost
V současnosti dosud žije několik desítek tisíc bývalých vězňů, kteří osvětimská jatka přežili. Většina z nich si nese fyzické a zejména psychické problémy celý svůj život. Uzavřeli se do sebe, jsou tišší, a když pocítí hlad nebo uslyší němčinu, dostanou epileptický záchvat. Jiní našli smysl života v reprodukci svých zážitků co nejvíce lidem. Touží se podělit o všechny zrůdnosti, které na nich byly páchány a mají potřebu se „pochlubit“ se vším, co dokázali přežít. Tito lidé dnes občas provázejí zájemce po bývalém koncentračním táboře a jsou jako čestní hosté zváni na výročí osvobození tábora. Statistici odhadují, že do deseti let už na světě nemusí být ani jeden z nich. Kdo nám potom bude vyprávět o hrůzách, jež panovaly za zdmi osvětimského pekla? Kdo nepamatuje historii, je odsouzen k tomu, ji prožít znovu…
Otevírací doba:
8-15 Prosinec-Únor
8-16 Březen a Listopad
8-17 Duben a Říjen
8-18 Květen a Září
8-19 Červen – Srpen
Vstupné je zdarma.
V případě zájmu je možné zamluvit si česky mluvícího průvodce, který je zpoplatněn částkou 236 zlotých (cca 1400 korun), ideálně emailem na rezerwacja@auschwitz.org.pl. Rezervace se kvůli vysokému zájmu doporučuje minimálně 2 týdny předem.
